V tropickém ráji

Okinawa je největší z ostrovů na jihu Japonska. Je jak vystřižený z katalogu cestovní kanceláře: modré moře, písečné pláže, palmy, obrovské květy a na zbytku ostrova primární prales. V moři korálové útesy, chobotnice, sasanky a ryby všech možných tvarů a barev.

tryčka proto že se na Okinawě se prý spálíte i v dešti

V louži

chlupatý krab

chlupatý krab

trénujeme potápění

trénujeme potápění

Naštěstí se i v tropických rájích dělá věda a spolužák z vysoké dostal taky stipendium od JSPS pro práci v místním ústavu a pozval nás na návštěvu. Během 2 let, co tu je se už stihl oženit s moc milou Číňankou Yoan. Plánovali jsme si udělat třídenní potápěčský kurz, ale nakonec nám to nevyšlo, protože jsme to začali domlouvat až na poslední chvíli. Snad to tak bylo lepší, protože jsme si mohli objevovat moře sami. První den nás doprovázela Yoan. Nejdřív to vypadalo, že se nám do moře vůbec nepodaří vlézt kvůli vlnám a odlivu. Šli jsme po pobřeží a objevovali krásu louží, co tu zůstali po přílivu. Teplé jako voda ve vaně a se spoustou jasně modrých rybiček, mořských jehel a krabů. Martin si dokonce všiml téměř neviditelné malé chobotnice. Nakonec jsme se dostali ke klidnější hladině moře a pak jsme teprve začali objevovat ty neskutečné ryby, co jsme předtím viděli v akváriu v Nagoje. Škoda, že o těch úžasných rybách vůbec nic nevím a viděli jsme jich tolik, že si je ani nemohu všechny vybavit.

Další den jsme objevili ještě mnohem krásnější místo na potápění s hlubokou průrvou mezi útesy. Martinovi se do vody moc nechtělo, protože tam nebyl moc dobrý přístup, tak jsem plavala sama. Voda byla tak dokonale čistá, že jsem nad tou průrvou dostávala skoro závrať. Všimla jsem si veliké ryby, jak proplouvá kolem mne. Byla mi povědomá a až po chvíli mi došlo, že to je žralok. Nejdřív jsem byla radostí bez sebe, že vidím žraloka a pak jsem si teprve vzpomněla, že to je možná nebezpečné. Skoro jsem se utopila z nadšení, ale to bylo asi jediné nebezpečí, které hrozilo. Byla jsem žralokovi naštěstí úplně fuk. Zdeněk pak říkal, že na Okinawě je spousta nebezpečných zvířat, kterých bychom se měli bát (jedovatý hadi, homolice ap.), ale žralok mezi ně zrovna nepatří.

Pteropus_vampyrus_headshot.jpegCestou k moři jsme také viděli dva kaloně. Naneštěstí jsme s sebou neměli foťák, tak aspoň přidávám obrázek kaloně, který se tváří podobně jako jeden z těch které jsme potkali.
Další den jsme si půjčili potápěčskou výzbroj a pod důkladným dohledem instruktorů, jsme se potápěli asi do osmi metrů. Měla jsem strach, že nezvládnu vyrovnávat tlak v uších, protože s tím mám problémy i v bazénu, ale všechno šlo úplně bez problémů. Dokonce jsme na dně nakrmili rybičky. Byl to úplně jiný svět. Škoda jen, že pod hladinou bylo dost přelidněno, protože to bylo oblíbené místo pro začínající potápěče. Další zážitky a fotky najdete v Martinově příspěvku I ♥ Okinawa v angličtině.