Sumo

Kjótská universita pozvala nové zahraniční studenty a výzkumníky na zápasy sumo. Podle programu byl začátek v osm ráno, tak jsem si musela dost přivstat, protože se zápasilo na druhém konci města. Dorazila jsem za pět minut osm a před budovou už někdo na uvítanou bubnoval. Těšila jsem se na zahajovací ceremoniál, ale hala byla poloprázdná. Jen ve vstupní chodbě byla spousta stánku s občerstvením, suvenýry a charitativními akcemi. Ceremoniál bylo asi to bubnovaní. Hala vypadla jako obrovská tělocvična rozdělena na čtverečky s čísly, kam si diváci sedali. Uprostřed se na pódiu prali polonazí tlustí chlapi – později jsem zjistila, že to je teprve dorost. Tlustí polonazí chlapi se promenádovali všude uvnitř i kolem budovy. Moje místo bylo hodně vzadu, ale hala byla prázdna, tak jsem mohla prozatím sedět hned pod pódiem. Cele dopoledne se nic moc nedělo, opravdové zápasy začaly až v jednu odpoledne. A to už mi bohužel došla baterka ve foťáku. Ale aspoň jsem nafotila tu méně tradiční část zápasu – trénink, protahovaní, turnaj mládeže, souboj dětí s obry, sumo na ulici, jak si rozevírají župany a vytahují spodky … V rámci programu byla i komediální vložka a zpěv. V sumo zápasnících hlas pěkne rezonuje. Samotný zápas byl veliký obřad, rozhodčí jsou šintoističtí kněží, zápasníci pijí vodu síly a sypou na pódium spoustu soli síly. Občas se přetlačovali až jeden šlápl za vyznačený kruh a bylo po zápase. Ale několikrát vítez shodil soupeře až pod pódium. Nechtěla bych sedět v první řade.

Sumo je tu úžasně oblíbený sport – mezi diváky byli malé děti, babicky, dědové, elegantní slečny a dámy v kimonech, lidi na vozíčku i mentálně postižení. Byla to velkolepá podívaná.